Víkendové pobíhání u Tábora

Tentokrát jsme změnili směr naší rodinné víkendové výpravy a jeli k Mladé Vožici navštívit naši dvojici B&D, tedy babí a dědu, kteří zde spokojeně vegetí přes celé léto.
Samozřejmě nemohla chybět v naší dodávce malá tučňákovic taštička s běžeckými věcmi a iPodem. Stále a znovu mě fascinuje, jak málo věcí stačí k tomu, aby si šel člověk zasportovat.
A tak jsem si oba dva dny poměrně vydatně zaběhal (na mé současné poměry 10 km+17,6 km). V okolí Vožice jsou různě velké kopce, kopečky, převýšení, táhlá i prudká stoupání. Ideální terén pro to, aby se člověk pořádně vyřádil a provedl mozkový restart.
--
Buena Vista Social Club/Chan Chan
Začínám kytarovou pohodovkou, která mě postupně uvádí do tempa. Nerozumím ani jednomu španělskému slovu, ale melodie a kytarová sólíčka mě na chvíli přenáší úplně jinam. Čekají mě zhruba dva kilometry pozvolného stoupání na prudkém Slunci. Přeháňka, díky které jsem se vracel před půlhodinou z konce vesnice, už je pryč a opět je vedro.
Depeche Mode/Personal Jesus
Rytmický song burácí ve sluchátkách a už jsem v sousední vesnici. Po stoupání mě čeká další výběh. Chci si pořádně naložit, chci si trošku hrábnout. Chci se tak trochu zničit. Buším do toho, buším do sebe. Jsem v rytmu muziky a míjím jednotlivé stavení s odpočívajícími Pražáky a Táboráky.
Faith No More/Digging The Grave
Ja je u mě zvykem, opět neplánovaně zabočuji na neprobádané území a uháním někam lesem. Je příjemný chládek. Cesta ovšem nestojí za nic. S Faithy mi to ale běží samo. Z hlavy se odplavují nepříjemné emoce, které mě ke konci týdne rušily. Čeká mě hodně rušné období, samé změny. Skládám si dohromady útržky rozhovorů, třídím si je a přemýšlím si. Dávno mě nezajímá, zda vím, kde jsem. Tělo funguje jako dobře namazaný stroj, nemluvím mu do toho.
Nirvana/Smells Like Teen Spirit
Uprostřed lesa mě prudce nakopává kytarový riff této božárny! Pokud jsem na něčem vyrostl, tak to byl Kurt a jeho geniální písničky plné energie. Z té se mi chce křičet a tak řvu. Mám chvilkový pocit, že ze mě všechno napětí padá! Uvolňuji se. Míjím nechápající lidi se psem, který o mě má mimořádný zájem.
Znovu kopec! Znovu se opírám do výběhu. Chci být nahoře. Pálí mě trochu vnější strany stehen. Ano, to chci! Jsem stále někde v lese. A najednou zcela sám.
Depeche Mode/Walking In My Shoes
Našel jsem si k nim vztah až jako dospělý. Jako mlaďocha mě tahle hudba nebrala, teprve časem jsem se k ní dostal. Překvapivě zabírá při běhání stejně jako ostré kytarové vypalovačky. Narychlo sestavený playlist se mi osvědčil.
Prudce dýchám a začínám po 7. kiláku točit podvědomě podle Slunce, které probleskuje stromy k domovu. Jedna louka už se mi zdá povědomá. Sbíhám neopatrně průdkým úvozem, míjím navršené kameny z pole. Představím si lopotnou práci našich předků a vybíhám na velké louce sežehlé vedrem.
The Offspring/All I Want
Opravdu vím co chci? Najednou se mi hlava rozeběhne na tisíc směrů a sbírám bleskové myšlenky, malé podněty, náznaky, vjemy a opět si je skládám do mých vazeb. Po Radosti mě na chvíli navštěvuje Vztek, posléze Lítost a na malý okamžik Strach. Pak už jsem zase v normálu.
Sbíhám proti ostrému větru, boty drtí nakrátko střižená stébla lučních trav. Dupu jak kráva a obíhám pastvinu, abych si ještě chvilku prodloužil dnešní skvělý zážitek.
Everlast-Santana/Put Your Lights On
Obidvuju Everlasta za jeho tisíc hudebních podob. Od skoro něžného lyrika s hlasem a mluvou dřevorubce až po tvrdého bílého kluka, co do elektronických beatů deklamuje svoje texty. Spojení se Santanou se maximálně podařilo a je z toho houpavá pohodovka, která mě pomalu dovádí k vratům chalupy. Nebyl jsem nikde daleko, jen jsem lítal po okolních kopcích a pastvinách, ale přitom se cítím, jako když se právě vracím s kufrem špinavého prádla po týdenní dovolené. Že jsem uběhl jen 10 kilometrů? Dnes mě to vůbec nezajímá. Vypínám iPoda, hlásím příchod a jdu potěšit tělo sprchou. Vše je na svém místě. Vše je v řádu, který byl nastaven. Je právě krátce po třetí hodině odpolední v sobotu dvacátého třetího června roku dvatisícesedm.