Že by konečně?

Předesílám,že tento krátký příspěvek bude pln radosti a euforie. Věc se týká mého plavání. Kdo mě čte delší dobu, ví že s plaváním neustále bojuji. Plavání je pro mě dřina, každý naplavaný metr si přesně pamatuji, málokdy se daří tak, abych vylezl z vody a byl v pohodě. S kraulem prostě bojuji a nebýt velké trpělivosti Kekeho a ostatních, byl by ze mě stále špatný prsař.
Nicméně dneska se NĚCO zlomilo, NĚCO se stalo. Po celkem nudném dopoledni, kdy jsme seděli na dlouhatáááánském mítinku, jsem se operativně rozhodl, že si půjdu místo oběda zaplavat. Dorazil jsem na Zelený pruh v jednu hodinu a o deset minut později jsem se už nořil do opravdu ledové vody bazénu. Byl jsem celkem osmý v pořadí a jednoznačně nejmladší. Minimálně o dvě generace.
Po nezbytné kulturní vložce, kdy potichu nadávám a v zápětí pískám jak pubertální patnáctka, si nasazuji brýle a odrážím se od kraje bazénu. Jako obvykle první metry mi jdou dobře. Mám dostatek vzduchu a cítím, jak kolem mě proudí nerušeně voda. Což je známka toho,že nohy zatím fungují a nebrzdí mě. Když jsem minule pozoroval Melounka a Danka (ANO, jsem Podvodní voayeur!), počítal jsem si v duchu jejich pohodový pomalý rytmus a dnes jsem rozhodnut, že ho zkusím.
Doplavávám první bazén, odrážím se... za chvíli se odrážím do druhé stovky a pořád plavu! Pěkně, v klidu, těžce na pohodu se vlním v lehkém rytmu, dýchám si luxusně (toto slovo zbožňuji, Georgi!) a necítím žádný problém. Žádné pozvolné docházení kyslíku, žádné pitomé dysfunkce mých neuvěřitelně neobratných nohou, prostě nic!
Jsem v euforii a bez přestávky točím do třetí stovky. Okraje bazénu se pravidelně přibližují, sleduji čáru pode mnou, dlaždičky ubíhají a téčko na konci hlásí otočku. Chci to zkusit ještě dál a pokračuji do čtvrté stovky, stále bez zastávky, bez oddechu. Nejsem unaven, jen si hlídám, abych podvědomě nezrychloval. Daří se mi!! Mám ze sebe najednou takovou radost, že se v duchu usmívám. Po měsících dřiny, neustálých nedostatků, tréninku kraulových nohou, po plavání, kdy jsem chtěl plavky vyhodit, se najednou NĚCO stalo...
Doplavám v pohodě 500 metrů a poprvé si odpočinu. Půl kiloemtru souvislého plavání kraulem!! Posouvám si orosené brýle a tlemím se na důchodce jak imbecil. Květované čepice se na mě nechápavě dívají, ale je mi to jedno. Směju se nahlas. Moc neodpočívám a totéž zopakuji ještě jednou s jedinou vyjímkou, kdy 50 metrů plavu prsa. Po necelé půlhodince vylézám z vody a mám za sebou kilák. Nepotácím se, nelapám po dechu a odcházím poprvé do sprchy jako vítěz.
Teď se jen musím soustředit, abych podobný pocit dokázal kdykoliv zopakovat a bude to v pohodě. Dnes se opravdu zadařilo.